Výcvik polského honiče: od příchodu štěněte po první zkoušky

Nejprve se štěně může zabydlet

Nový domov přináší štěněti mnoho neznámých dojmů: jiné prostředí, nové lidi a změněný denní režim. Považuji za důležité dát mu nejprve čas na zabydlení. Každá volná chvíle proto nemusí být vyplněná cvičením.

Zároveň se začínáme poznávat. Jak pes reaguje na nové věci? Kdy je zvědavý a kdy potřebuje odpočinek? Pozornost v této fázi vytváří dobrý základ další spolupráce. Zpočátku je pro mě důležitější vzájemně si zvyknout než zvládnout co nejvíce úkolů.

Cíle ukazují směr, nejsou pevnou lhůtou

Považuji za rozumné stanovit si cíle a menší milníky. Jakou loveckou práci chci se psem dělat a co se kvůli ní potřebuje postupně naučit? Plán pomáhá rozvrhnout vlastní čas a smysluplně na sebe navazovat jednotlivá cvičení.

Milníky musejí odpovídat konkrétnímu psovi. Plánovaný termín je pro mě příležitostí zhodnotit pokrok ve výcviku, nikoli důvodem vynucovat výkon. Když se něco ještě nedaří, další krok zmenším nebo mu dopřeji více času. Podle mého názoru pevný harmonogram nezohledňuje individuální vývoj štěněte.

Krátká cvičení s dobrým zakončením

Při výcviku často platí, že méně je více. Když pes úkol dobře zvládl, může tím úspěchem cvičení také skončit. Nemusím hned ověřovat, jestli se stejný výsledek podaří podruhé nebo potřetí.

Když se nedaří, zájem může rychle polevit. Pokračovat za každou cenu pak příliš nepomáhá. Přestávka a nový pokus jindy bývají lepším rozhodnutím. Je pro mě důležité, aby pes spolupracoval rád a abychom oba nezačali být netrpěliví.

Přivolání a základy výcviku krok za krokem

Zvláště v loveckém výcviku chce člověk rychle postupovat. Přesto má smysl věnovat pozornost základům. Příkladem je přivolání: brzy začínám s německými slovy „Hier“ nebo „Hierher“ a příchod odměňuji. Pes musí úkol nejprve pochopit v jednoduchých podmínkách.

Také u dalších cvičení by měl následující krok navazovat na to, co už se dobře daří. Rozhodující je vývoj vlastního psa. To, co již umí jiný pes, mnoho neříká o tom, jaký úkol je právě vhodný pro toho mého. Konkrétní příklady najdeš v mých článcích o nácviku přivolání a začátcích práce na barvě.

Učit se od zkušených vůdců

Zkušenosti ostatních vůdců mohou být velmi užitečné. Někdo, kdo vycvičil více různých psů, si někdy všimne věci, která mi uniká. Společné posouzení cvičení proto může přinést víc než mnoho dalších opakování o samotě.

Otevřeně bych řekl, co funguje a s čím si nevím rady. Výcvik není závod o to, kdo bude první hotový. Začínajícím vůdcům loveckých psů prospívá, když si včas najdou zkušenou pomoc a mají komu položit otázky.

Zkoušky jsou jedním cílem na společné cestě

Kdo směřuje ke konkrétním zkouškám, měl by znát jejich požadavky a podle nich vést přípravu. Vhodná volba závisí také na tom, jakou práci má pes později vykonávat. Cestu k tomuto cíli bych rozdělil do zvládnutelných úkolů.

Nejdůležitější pro mě zůstává skutečně si na výcvik udělat čas. Dobrá honitba k procvičování je velkou pomocí, čas ale nenahradí. Nakonec si přeji psa, s nímž spolupráce vyrostla v běžném životě i při lovu. Společný rozvoj pokračuje i po zkouškách. Přehled druhů zkoušek a posuzovaných úkolů najdeš na stránce Zkoušky loveckých psů pro Gończy Polski.

Zpět na přehled článků