Přivolání polského honiče: spolupráce s vůdcem i přes lovecký pud

Srozumitelný povel od začátku

S přivoláním začínám brzy. Mladý pes má pochopit význam zvoleného slova a spojit si ho s příjemnou zkušeností. U vlastního psa je vhodné používat jeden stálý povel. Konkrétní slovo je méně důležité než jasný a postupný nácvik.

Zpočátku volíme jednoduché situace, ve kterých se pes dokáže soustředit na člověka. Teprve poté postupně přidáváme rušivé podněty. Úspěšné přivolání na zahradě je dobrý základ; ještě ale neukazuje, že tentýž pes zareaguje stejně dobře při čerstvém pachu zvěře.

Návrat se má psovi vyplatit

Při nácviku přivolání odměňuji návrat krmením. Mým psům často stačí běžné granule. Jiného psa může více motivovat zvláštní pamlsek vyhrazený pouze pro výcvik. Rozhodující je, která odměna je pro konkrétního psa zajímavá.

Chci, aby pes příchod ke mně spojoval s úspěchem. Vhodná odměna nemusí být drahá ani neobvyklá. Sleduj svého psa: přijímá ji rád a zůstává zaujatý? To ti řekne více než výběr těch nejzvláštnějších pamlsků.

Malé kroky místo přehnaných očekávání

Při výcviku se obecně držím toho, že méně bývá více. Krátké cvičení, které skončí úspěchem, je cennější než neustálé opakování, při němž pes ztrácí zájem. Když se něco zrovna nedaří, není třeba to vynucovat.

U přivolání to znamená přizpůsobit prostředí a obtížnost dosavadní úrovni výcviku. Zabezpečené místo pomáhá zabránit situacím, pro které pes ještě nemá potřebné základy. Když je úkol příliš těžký, vrátíme se o krok zpět a navážeme na to, co už zvládá. Jak spojuji krátká cvičení s výcvikovými cíli, popisuji v článku o výcviku polského honiče.

Výcvik a volný čas se mohou lišit

Caya pozná, jestli jdeme na výcvik, nebo trávíme volný čas na zahradě či v honitbě. Tyto rozdíly se utvářejí společným životem a opakujícími se situacemi.

Volný čas ale neznamená, že kontakt s vůdcem a přivolání přestávají být důležité. Zvláště u loveckého psa záleží rozsah volnosti na konkrétních okolnostech. Úroveň výcviku, prostředí a přítomnost zvěře je nutné posuzovat společně.

Setkání se zvěří je zvláštní výzva

V běžných situacích u nás přivolání funguje dobře. Pokud ale pes vidí zvěř přímo před sebou a už ji pronásleduje, může být návrat výrazně obtížnější. K poctivému popisu života s loveckým psem patří i tato skutečnost.

Nacvičené přivolání proto nezaručuje, že se polský honič okamžitě vrátí z každé lovecké situace. Pokrok ve výcviku bych nikdy neověřoval nekontrolovaným vypuštěním psa ke zvěři. Bezpečnost začíná tím, že bereme omezení vlastního psa vážně.

Spolupráce roste ve společném životě

Vztah s mými psy se rozvíjí společným životem, zkušenostmi a prací v honitbě. Pro mě je základem naší spolupráce. Konkrétní povel pro přivolání však vedle toho stále vyžaduje nácvik.

Včasný začátek, srozumitelnost a dostatek času vytvářejí dobrý základ. Pomůže také pohled zkušeného vůdce, zvláště když při rušivých podnětech téměř nelze získat psovu pozornost. Každý pes má jiné předpoklady a způsob výcviku mu musí odpovídat. Samostatný návrat během hledání je odlišné chování. Své zkušenosti popisuji v článku o dosahu hledání, návratech a vztahu k vůdci.

Zpět na přehled článků